zase bahníme. vše, jak má být.
16.1.2011
Smrt prvních letošních domácích porážek ostře kontrastuje s jehňátky, která nevinně padají z rodidel svých matek.
Třetí sezona bahnění v pomalém rozpuku dává impuls k otextování. Máme v dosavadním rejstříku jendináčky, dvojčata, trojčata a nakonec i čtyřčata. Počtům navzdory se mají všechna mláďata hezky k světu, jsou roztomilá, skotačí, lezou kam nemají, utíkají matkám, které se pak mohou ubečet, okusují vyčnívající slámy, však to znáte, poezie jehňátek. Přístřech je celému stádu k dispozici, ale stopy dovnitř nelezou, jako loni polehávají venku na sněhu, který v jejich domovském sadu vydrží nejdéle ze všech placů Valečska.
Jen co jsme udali štěňata, máme zde adepty na bližší zbavení se. Většinou se odsud dostávají v podobě živé, či masité, vlastně jaké jiné. Některé kousky dosáhnou příjemné gastro hmotnosti již na Velikonoce.
A vzpomene si kdo, s čím, když ne s bahnem, souvisí sloveso používané pro rození jehňat svýmmi matkami?
Soběstačnost ANO : NE Je možné dosáhnout v dnešním středoevropském regionu energetické nebo potravinové soběstačnosti?
