Mošt - šťáva lisovaná z jablek a hrušek

13.10.2009

Mošt - šťáva lisovaná z jablek a hrušekKonečně se podařilo zajistit udržitelnou trvanlivost lahodného ovocného moku. Zprovoznili jsme pastér, který ničí vše zhoubné a nechává to pozitivní. Zpasterizovaný mošt pak stočíme do skleněných lahví od sirupu nebo minerálky, uzavřeme korunkovým uzávěrem a olepíme etiketou, až vznikne tvar viditelný na ilustračním obrázku. Naše smíšené sady jeden rok urodí více jablek, další rok vedou hrušky. Tato nestálost zaručuje, že máme stále co nabídnout, málokdy bylo obojího hodně nebo obojího nic. Sudé roky mají mošty ostřejší říz, jsou čirejší, nelepí tolik a obsahují málo sedliny. Liché roky můžete na jazyku převalovat krémovitou sladší a jakoby ulepenou chuť hrušek. V obou případech se tyto charakteristiky doplňují.

Přijdou-li na podzimní návštěvu děti různěho věku a různě organizované, zapojujeme je do výroby moštu, aby si vše ohmataly, zažily a poslechly si, co vše se vůbec muselo odehrát, aby jejich návštěva měla smysl. Výklad nezačíná Velkým třeskem ani Genezí, pro představu bohatě stačí datovat začátek vzniku moštu do momentu výsadby stromů. K tomu už jsou potřeba podmínky: sazenice, půda, vláha, slunce se svým světlem a teplem a pro jistotu nějaký opylovač, nám se hodí mluvit o včelách. Po letech, minimálně po dvou, se na proutcích začnou objevovat první plody, které sklízíme česáním, pokud na ně dosáhneme.

Naše sady jsou extenzivní a vysokokmenné s nejnižšími větvemi vysoko nad hlavou, proto ovoce těsně před moštováním třeseme na zem a pak sbíráme. Děti se většinou účastní a perfektně se na jejich nasazení pozná, zda věří tomu, že z jejich pomoci může být nějaký užitek. Moštovaci linka je umístěna přímo pod korunami stromů ve Střížkově sadu. Pod svahem nad ním je prameniště svedené do studny, ze které máme trubkami vedenou vodu až k vanám, ve kterých ovoce před lisováním umyjeme. Dobrá příležitost pro zopakování si základních hygienických pouček, minimálně proto, že sady vypásají ovce a ty si se svými potřebami servítky neberou.

Pokračujeme otázkou, jak z takového jabka nebo hrušky dostáváme šťávu. Prý zmáčknutím, odpovídají děti. Tak dostanou do ruky malvici, ať mačkají. Snaží se, pěstičky se jim potí, tváře i těla různě křiví a korunování úsilí ne a ne nastat, ani kapička nevykane. Tak předhodíme intermezzo uvedením základních pravidel pro bezpečnost návštěv, poněvadž přecházíme k drtičce. Máme ji motorovou, hlučnou a co do ní spadne, v okamžiku se promění v kaši, většinou šťavnatou, podle toho, co do ní strčíme. Výslednou kaši už smysl mačkat má, proto přecházíme k lisu: dřevěné rošty, plachetky, špalky, hydraulika a už to pístuje, tlačí, mačká a už to teče. Na to se celý rok v sadu těšíme nejvíc, na chuť lahodné šťávy z jablek a hrušek čerstvě nasbíraných, umytých, nadrcených, vylisovaných.

V rámci neziskových aktivit partnerského občanského sdružení AREA viva spolupracujeme s dětským domovem v Žatci: tamní děti k nám jezdí za environmentální osvětou. Oboustranně vřelé vztahy dospěly tak daleko, že když ředitelka domova vyklízela sklep, radši než do muzea věnovala ruční drtičku a ruční lis nám. Dětem většinou správně dochází, že pro motorovou drtičku a hydraulický lis potřebujeme elektřinu, bez ní že jsme takřka bezmocní. Pro porovnání je necháváme vyzkoušet, jaká je to dřina získat mošt výlučně s pomocí lidské síly. Jedno zmáčknutí hydraulického lisu vydá circa 25l šťávy z 35Kg ovoce, při ručním provozu jsou poměry zachovány, jednotlivé várky jsou však desetkrát nižší.

Máme tedy šťávu, čerstvou, přírodní, živou. A životodárnou: během tří teplých nebo více chladných dní to v ní začne bublat, poněvadž se v ní uhnízdí kvasinky a možná i další třeba i méně vřelé organizmy plísňového nebo hnilobného typu. To se pak málokomu dá nabídnout k pití. Předejít tomu se dá třeba zmrazením, Tehdy se ze šťávy její blahodárné kapacity neztratí a po rozmrazení má stejnou chuť jako před. Známe i rodiny, které pro tento způsob konzervace pořídily hned pár mrazáků, proč ne. Existuje i šetrnější způsob, jak udržet mošt trvanlivý: jedná se o takzvanou pasterizaci. Názory na stupeň i dobu zahřátí se neshodují, ale panuje představa, že pokud je šťáva po dobu 10-20 minut zahřátá na teplotu 76-84°C, její negativní složky jsou zahubeny, pozitivní ponechány. Příkláníme se k delšímu času na nižší teplotu a snad děláme dobře, konzumente suď.

Poslední zásoby moštu zachováváme pro potřeby účastníků hudebního festivalu Povaleč 2010, tehdy zjistíme...

Lahvování a etiketování nás baví nejvíc, jelikož to je finalizace, to už přímo vidíme, za co dostaneme zaplaceno, to už násobíme počet lahví sumou, co si za jednu řekneme. Takřka monopolní plnič minerálek do skla nedávno změnil image i cenu svých skleněných obalů a ty skoro vymyzely z trhu. Tak jsme přešli na jupí sirupové s korunkovým uzávěrem a také nejsme nespokojeni, číré sklo nelže a design je, zdá se nám, horský až alpský.
Něco závěrem? Rádi bychom moštu přidali hodnotu přeměnou na mírně alkoholický nápoj, kterému se západně od Čech říká cider, sídr, sájdr. Zatím si jej vyrábíme v domácích podmínkách sami pro sebe: necháme v pokoji na stole stát džbán s moštem tak dlouho, dokud nezačne perlinkovatět a pak ho pijeme. Když nejsme operativní a s čekáním to přeženeme, radši šťávu převaříme. To pak do ní přihodíme ještě skořici a hřebíček. Dobrou chuť.

Autor: Vojtěch Veselý   |   Sekce: PRODUKTY   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

biostatek - Zámecká 20, 364 55 Valeč - vojtech@biostatek.cz