permakulturní zahrádka

11.5.2009

permakulturní zahrádkaSpíš dlouho přemýšlet, než se pak nadřít. Zvykněme si na to, že příroda nám dá jen to, co může, co umí, a co se jí podaří. Nějakou dobu ji můžeme škrtit a znásilňovat, aby dala to, co chceme my, ale ve výsledku tím škodíme možná sobě, spíš svým potomkům a určitě celé společnosti v měřítku historického výhledu naprosto nepochybně. Je to na debatu a naše příprava na ní spočívá v tom, že zkoušíme permakulturní zahrádku založit. Permakultura se dá popsat jako začlenění se do přírodních procesů tak, abychom měli, co jíst, nedřeli se v potu tváře a těžené místo vydrželo živit generace přišedší po nás.

Prostor - vyrvat zdivočelé přírodě

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma    permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Vlastně jsme začínali od úplné nuly v místech se závratně nízkou bonitou v porovnání s okolím. Vlastně v bažině zarostlé maliníky, kosatci a bílím. Poprvé jsme proti divočině zasáhli v lednu 2008, kdy jsme zajistili alespoň minimální prostupnost a vymýtili nejtlustší nálety. Dokonce se místy budoucích záhonů dalo "projet" offroadem.

Potok - domluvil jsem si slevu a Pepa Pípa pak musel hlídat Moravaci...

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma    permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

V obci se objevil bagr. Jedno odpoledne pro něj nebyla práce, tak jsem si domluvil, že přijede a vybere mi tam strouhu napříč bažinou, která se v severozápadním cípu Střížkova sadu leta letoucí drží. Přijeli, kopli, dostali zaplaceno, kolik si řekli, a bylo. Pak se jim to, bagristům, zazdálo asi málo a na mejdanu, který ten večer u kabin fotbalového hřiště probíhal, začali hrozit řečmi minimálně tak silnýma, jako je má Roger Krowiak. Do ničeho se nepustili, jsem tu a rygol je tam také dodnes, protéká jím pramínek a tam, co se zjara 2008 topil Opel Frontera na offroad projížďce po Valečsku, tam je teď sucho, resp. bramborové políčko. Zkrátka se voda stáhla do Moravké strouhy a většina plochy bažiny je vhodná pro chůzi suchou nohou.

Prohnojení - pryč se zimními křáky,nejlépe bez kapky benzinu

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Zimní výběh pro ovce jsme obehnali plotem v místech, kde nevadilo, že bude zjara rozdupané, bez trávy, Či spíše v čím horším stavu je ovce opustí, tím lépe. Ovce zdupaly a pokadily co mohly a v podstatě pouze kopřivy na place pro zahrádku zůstaly. Tak jako celou zimu ovce mohly zejména sem, dnes je plot kolem zahrádky naopak od ní striktně odděluje.

Záhony - hlavně aby se člověk nemusel ohejbat

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma  permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Začne se 30cm pod úrovní okolního povrchu, tzn. vykope se na záhon rozlehlá mělká jáma. Ta se zaplní větvemi, nikoli štěpkou, ale normálně nasekanými kusy stromů. Zrovna jsme prořezávali, takže větví bylo hafo: David, Lenka, Jonatan řezali, Šimon, Andreas a školáci nosili na místo. Větve jsme překryli slaměnosenným hnojem, ovce ho jen tak mimoděk vyrobily hned v sousedství, pomocí vari jsme ho převezli a v záhonu zasypali zeminou. Buď toutéž, co jsme vykopali při hloubení jámy nebo tou, co vyrubal bagr při tvorbě potoka. Aby hromada měla tvar a nerozběhla se do všech stran, obyli jsme ji krajinkami. Hezky do tvaru, který umožní dostat se snadno rukama do všech míst záhonu, říká se tomu tvaru "klíčové dírky".

Do hlíny se seje a sází jako do konvenčního záhonu. Výhody: nemusí se orat, v našich rozměrch rýt. Účelem této agromechanické činnoti je dostat pod zem kyslík, aby bakterie měly z čeho žít a syntetizovat nebo dekompozitovat, záleží na naturelu té které. My máme pod zemí větve a mezi nimi dutiny, kde se kyslíku drží až až. Mimoto větve tlejou a zespoda záhony ohřívají, tím pádem částečně substituují foliák i skleník.

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma   permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Plevel plevel... samořejmě, že je. Patří sem. Ale má bezva funkci: pokud vyroste, bez obav z ochuzení proviantu jej můžeme vytrhnout a tím zahubit. Získáme príma materiál pro mulč: vytrhaný plevel necháváme na půdě kolem "našich" rostlinek, on tam seschne a vytvoří ochranu před vysycháním půdy. Funguje to. Když je málo plevele, dá se ornice přikýt senem, řídkým hnojem nebo slámou. Seno sice hezky přilehne, ale na mulč není úplně nejlepší, neb má seminka travin, které po přirozeném vysemenění vyrůstají na záhoně, což nechceme, nejlepší je slamnatý.
Řídký hnůj taky optimální není, zdá se, že spaluje rostlinky nebo uniká rozkládající se amoniakální dusík, což je plýtvání. Navíc narušuje ozonovou vrstvu - základní agrotechnické pravidlo: hnůj co nejdřív zaorat pod zem, kde si jej bakterie rozloží na dusík nitrátový, tj. forma přístupná rostlinám.

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma    permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Ovce vyrobily hafo hnoje, slaměného, když jsme jim podestýlali slámou, senného, když si pod sebe vytahaly své žrádlo z jeslí. V zimovišti hnít nemohlo, tím pádem jsme založili kompost. Jak jinak. Existují rostliny, které syrový hnůj pro své kořínky zbožňují, tak rovnou šly, záhon se jim ani moc upravovat nemusel.

Brambory - bezorebně, bez hlíny a bez práce a možná i bez sklizně, uvidíme

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma    permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Sadbové hlízy umístíme přímo na půdu, my do kusu tratoliště zaorali čerstvý ovčí bio slaměný hnůj. Sadbu poté přikryjeme senem, spíš selnější než slabší vrstvou a důkladně prolejeme vodou. Nám lehce sprchlo, tak jsme se na zalévání vybodli. Co by se mělo dít? Hlízy vypustí kořen, to je jasné. Dolu do hlíny, odkud tahá živiny pro nové brambory. Jde cestou nejmenšího odporu, takže nové hlízy vorazí do stran, mezi půdu a seno. Nať vyjede nahoru za sluncem a roste a sílí a je jí, bramboře, dobře.
Sklizeň by se měla opět obejít bez práce, prostě se shrne senný koberec a vysbírají se výpěstky.
Rizika asi jsou, např. nejsou hlízy chráněné proti divočákům tak masivně, jako v hrůbcích, ale bez iluzí, co je pro kance kupka hlíny? Spíš slimáci, seno udržuje hezké vlhko, to jim svědčí. Také co mandelinka na tenhle způsob řekne, to jsme také zvědaví. Co jsme odpozorovali je, že jak se jedno pod senný mulč dostane voda, zůstává tam nepoměrně déle, než u konvenčního pole. Hrozí strupatost, ale to je charakterem pole, které polem nikdy nebylo a ornice není nijak luxusní.
Dáme vědět, jak jsme dopadli.

Pyramidy - záhon se přizpůsobí preferencím rostliny

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma   

Horní závity spirály obtáčející pyramidální tvar záhonu mají víc slunce, dolní víc vláhy. Jedny zeleniny mají rády to, jiné ono. Zvláště markantní rozdíly v požadavcích jsou pozorovatelné u bylinek. Těm jsme základ pyramidy vytvořili z drnů a větví a kamení, živin moc nedostanou. O to víc se budou snažit o své aroma. A opět, suchomilné nahoru, vlkomilnější dolu. Škoda, že tu místo čediče není minerálnější vápenec...

Patra - podzemí, přízemí, první, druhé třetí poschodí

permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Kořenová zelenina pod zemí, pak vrstva zeleniny a přízemních porostů, nad tím keříky a všemu vládnou koruny stromů. Tolik omílané zvyšování biodiverzity má v takto pojaté zahradě větší šanci na svou realizaci a z ekologického hlediska je tento agroforestní způsob hospodaření z dlouhodobého hlediska nejudržitelnnější. Interakce mezi patry i horizontálně napříč zahradou mohou podpůrují rezistenci před škůdci, plísněmi, klimatickými neduhy a nakonec i lidským zásahem. Při správné skaldbě setých a sázených rostlin v kombinaci s příznivou dispozicí a samozřejmě počasím může vzniknout plná houština z kulturních rostlin, kam pak stačí pouze chodit a brát si k jídlu nebo ohrase co zrovna dozrálo nebo kvete. Jedlý les.

 permakulturní zahrada environmentální výchova potravinová soběstačnost biostatek ekofarma

Autor: Vojtěch Veselý   |   Sekce: ELEMENTY   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

biostatek - Zámecká 20, 364 55 Valeč - vojtech@biostatek.cz