bio apologetika

Přínos hospodaření v kvalitě bio přichází hned z několika stran a je zřejmý zejména v porovnání s konvenčním přístupem k zemědělské produkci. Vyzdvihujeme zejména dopady na přírodu (zvířata, půda, voda, vzduch, krajina...), kdy nároky ekologického zeměldělství nejsou zdaleka tak destruktivní. Naopak, hospodářská činnost konvenuje se zaběhlými pochody ekosystémů. Z dlouhodobého hlediska je vnímáme jako jedinou udržitelnou a zároveň perspektivní metodu výroby potravin, případně dalších produktů pro lidskou spotřebu.
Nižší až žádnou zdravotní závadnost a vyšší chuťovou úroveň potravin chápeme pouze jako vedlejší vlastnost produktů ekologického zemědělství. Podobně pozitivní vliv na obecní komunitu (tvorba pracovních míst, snížení sekundárních nákladů zemědělské činnosti, oživení regionu...) pouze konsekventně vychází z chápání přírodního prostředí jako zdroje, kterého je třeba si vážit a jeho procesům se do jisté míry podřizovat. Nikoli je transformovat a přírodu tak drancovat.
K polemice: obešla by se příroda bez člověka? Nebo je člověk pouhým prvkem mezi ostatním stvořením a předchozí otázka tak postrádá smysl? Předhazuji, inspirován leckým a lecčíms, že člověk je vyvrcholením neživých i všech živých forem, a tak je na něm zbytek přírody závislý. Příroda zůstane zakletá dokud lidstvo nebude definitivně vykoupeno. Můžeme ji ničit, jak se nám zachce, snese to. Ale sama se bez nás nepovznese.
Konec apologetiky.

Dočteme se o sobě leccost, ale takto stručný, popisný a hlavě pravdivý text jsem si o naší práci přečetl málokdy:

Žijí v jurtě, vyučují ekologii

Biofarmáři z Valče žijí celý rok v jurtě, pečou chleba, stáčí med a chovají ovce, se kterými letos prošli napříč celým krajem. Pořádají také mezinárodní workshopy a vzdělávací semináře.

VALEČ Do Valče přijíždíme o něco dříve a Vojtěch Veselý nás na svém biostatku vítá ve včelařské kukle uprostřed roje včel. Nadešla totiž ta pravá chvíle pro stáčení medu a příroda nepočká.
„Pro tuhle nadmořskou výšku a tenhle region byl rok, co se týče medu, spíš špatný,“ říká biofarmář Vojtěch. „Byl dlouho sníh a jaro propršelo, takže když mi kvetly jabloně, včely byly zalezlé. Ale po medu je sháňka,“ dodává. „Je to takový finanční bonus k práci, kterou tu děláme.“
Teprve když svých zhruba tři sta kilo medu z desíti včelstev, sídlících v maringotce na stráni, stočí, můžeme se přesunout do jurty. Zvenku vypadá jako trochu větší provizorní stan, ale uvnitř je útulně zařízená domácnost k celoročnímu bydlení, s okny, kamny na dřevo, ložnicí i psacím stolem s notebookem. Jurtu Vojtěch Veselý se svou přítelkyní a spolufarmářkou Lenkou Navrátilovou dostavěli koncem listopadu loňského roku. Dva dny poté začalo sněžit. „Strávili jsme tu celou zimu v příjemném prostředí,“ říká Lenka Navrátilová. Zima jim nebyla, protože jurta je dobře izolovaná - čím jiným než pravou ovčí vlnou.
A jak se do opuštěné krajiny na úpatí Doupovských hor dostali? „Táta tady ve Valči koupil v šedesátých letech chalupu na návsi, aby měl kam jezdit se spolužáky na mejdany,“ vzpomíná Vojtěch Veselý. „Chalupa zůstala v rodině, pak k ní přibyl ještě tenhle sad a když jsem se před třemi lety v Praze rozhodoval, kam půjdu hospodařit, tohle byla nejsnazší volba. Mým snem bylo mít domácnost, která produkuje něco, co mě uživí. Takže teď má moje hospodářství několik hektarů.“
„Můj sen byl hodně podobný a proto, když jsme se poznali, jsme se na tom začali podílet oba,“ dodává Lenka Navrátilová. „Předtím jsem pracovala v jedné neziskovce v Německu, kde jsme pořádali různé vzdělávací semináře o ekologickém zemědělství v Karlovarském kraji a v Německu. Tak jsme teď propojili farmářskou práci s osvětovou činností.“
Na biostatku ve Valči se vyrábí kromě medu i jablečný a hruškový mošt, chovají tu ovce, nejen kvůli masu, ale jejich vlnu také ručně stříhají a potom dále zpracovávají. suší tu švestky a křížaly, zavařují kompoty a povidla a připravují i pálenky.
Kromě toho ale pořádají vzdělávací semináře, dobrovolnické pobyty, zážitkově pedagogické programy pro školy a letní tábory.
„Máme vlnařské workshopy a dílny, kde se pracuje i s kolovrátkem a česačkou. Letos poprvé jsme uspořádali mezinárodní českoněmecký tábor pro lidi ve věku zhruba 16 až 20 let, který byl zaměřen na ochranu přírody a udržitelný životní styl,“ říká Lenka Navrátilová, která pro tyto účely založila občanské sdružení Area viva. „Ukazujeme zpracování vlny, včelařství, barvení přírodními materiály, pečeme chleba,“ vypočítává aktivity. Pec na chleba tu postavili společně s kluky z výchovného ústavu ve Žluticích, pro které to byl možná vzácný kontakt s přírodou a smysluplnou prací. „Bylo to čtrnáct výjezdů, trvalo to asi půl roku, a tak po desátém setkání s námi a prostředím se najednou začali sžívat a už se těšili, až ta pec bude hotová,“ vzpomíná Vojtěch Veselý. Vyvrcholením této spolupráce byl pochod s ovcemi napříč krajem. Jmenoval se Trunpa, měl ukázat i na ekologické a krajinářské problémy, ale příjemným překvapením bylo právě to, jak se kluci z „polepšovny“ večer u ohně dokázali otevřít.
„A jestli sami žijeme ekologicky?“ Vojtěch Veselý se rozhlédne po jídelním stole: „Med je náš, marmeláda od sousedů, jogurt je ze sousední farmy. Snažíme se vypěstovat, co se dá. A nepoužíváme chemii.“

Datum: 14. 08. 2010 - Autor: Libor Michalec - Zdroj: Mladá fronta DNES - Strana: 03 - Rubrika: Kraj Karlovarský


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

biostatek - Zámecká 20, 364 55 Valeč - vojtech@biostatek.cz